U3V pokročilí 5 – Fénická cesta

Hned 1. 11. 2022 v úterý jsme se sešly s pokročilými opět v Horním Hanychově a vydaly se projít část Fénické cesty.

Tentokrát jsme se postavily čelem výzvě, a to kopci na Ještěd. První část cesty totiž vedla až do půlky stoupání k naší milované liberecké dominantě. Ale s dobrou náladou a zabrané do rozhovorů jsme najednou dorazily až k 15. poledníku, a to znamenalo, že máme už více než polovinu stoupání za sebou. Po krátké přestávce u Dvořákova kříže jsme uhnuly směrem na Výpřež a brzy jsme dorazily až na Fénickou cestu, která právě na Výpřeži začíná. A to znamenalo jediné – odteď už cesta jen z kopce a po rovině, navíc krásným lesem po málo frekventované cestě mimo turistické značení. Doporučujeme všem introvertům, kteří nechtějí být v lese rušeni!

Když jsme dorazily na asfaltovou cestu, která kříží tu naši Fénickou, rozhodly jsme se uhnout po ní doleva, abychom si trasu trochu prodloužily, neboť počasí k nám bylo přívětivé i teď a my jsme domů nespěchaly. Díky tomu jsme naší trasou na mapě vytvořily tvar srdíčka – kdo má měřič tepové frekvence s GPS, ať už v hodinkách, anebo v mobilu, může doma na počítači v mapách zkontrolovat!

Navíc jsme díky odbočce došly až na vyhlídkové místo, odkud jsme si živě představily v mlze, která seděla nad Libercem, ten krásný výhled přes Liberec na Jizerky a Krkonoše. Inu, není vždycky posvícení, alespoň máme důvod se sem kvůli tomuto výhledu vydat znovu, a třeba v opačném směru, ať to máme zase jiné.

Ale to už nám zbývala jen příjemná cesta po rovině lesem, která byla zakončena loukou, která přímo vybízela ke sportovní aktivitě. A protože jsme národ oštěpařů, soutěžily jsme v hodu oštěpem (tedy nordic walking hůlkou). Tuto disciplinu vyhrála s naprostou převahou Irenka, a tak převzala čokoládovou cenu pro vítěze. Hned se s námi rozdělila, což bylo super, neboť jsme potřebovaly posilnit na hledání jednoho ztraceného golfového týčka, kterým jsme značily dopad našich oštěpů. No, nepovedlo se. Zůstane tam tedy po nás na památku na naše sportovní klání, a to bylo samozřejmě také významné.

Po turnaji jsme se vydaly mezi Karlinskými novostavbami zpět na zastávku tramvaje, odkud jsme vyrážely. Část skupiny spěchala domů a část na něco dobrého do přilehlé hospůdky. A tak to má být, po výkonu zasloužená odměna!

Komentáře k článku

Přidat komentář

K článku zatím nebyl vložen žádný komentář.

Nejbližší akce