Svatojakubská cesta – Etapa 3

V neděli 2. 7. 2023 jsme pokračovaly v našem letošním putování z Žitavy do Prahy po Svatojakubské cestě. Etapa 3 z Českého Dubu byla pravděpodobně nejnáročnější etapou, protože byla dlouhá a kopcovitá zároveň.

Tato reportáž ze Svatojakubské etapy je pro mě vyjímečná, protože jsem se jí nezúčastnila. Nemoci nechodí po horách, ale občas sednou i na nás smrtelníky, a tak se stalo, že z důvodu náhlé letní virózy jsem se nemohla výletu zúčastnit, a to poprvé za deset let, kdy nordic walking výšlapy pořádám. Všechno je holt jednou poprvé. Nicméně jsem vypravila skupinku na trasu vybavenou instrukcemi, nastudováním trasy, a předem jsem zajistila i razítka, která nejsou volně dostupná. To ráno jsem tedy jen na autobusovém nádraží zamávala šestičlenné skupince a musela jsem se odebrat potit do peřin. Ale při složení skupinky jsem byla v klidu – v tomto silném složení mi bylo jasné, že to všichni dobře zvládnou a určitě se neztratí.

To dopoledne celkem vydatně pršelo, ale po příjezdu autobusem do Českého Dubu déšť ustal a poutnicím bylo odměnou super počasí, tak akorát na výšlap. No jasně, to jsem taky objednala! Etapa se zahájila hned získáním prvního razítka na faře v Českém Dubu. Vše bylo domluveno a skupinka poutnic již očekávána.

A teď už vzhůru přes kopec Ovčí vrch podél louky s krásnými výhledy – tu na Ještěd, tu na Trosky, tam zase na Jizerky i Krkonoše, až ke kostelu do Letařovic. A tam je ukryté druhé razítko! U kostela se poutnice dozvěděly o tom, jak je historie tohoto místa spojená s pěveckým souborem Severáček a že se v areálu kostela nachází známá kostnice.

A pak už loukami z kopce, lesem do kopce až do milých vesniček Vorklebice a Kobyly, kde poutnice přivítala kaplička svatého Václava. Následoval delší úsek po asfaltové cyklostezce, ale odměnou byl hezký kostelík v Chocnějovicích.

Následně se cesta opět stočila do přírody, na hezkou stezku podél říčky Mohelnice a zahrádkářské kolonie až do Mohelnice nad Jizerou, kde před krásným kostelíkem Nanebevzetí Panny Marie čekalo další ze Svatojakubských razítek. Na této trase je to opravdu razítková žeň!

A nedaleko odtud další razítko – na zřícenině Zásadka. Stačilo jen přejít Jizeru, zdolat prudší kopeček a pak už se lze jen kochat a usmívat nad fantazií – zřejmě místního kastelána, který okolí zříceniny zdobí třeba domečkem pro trpaslíky, vodníkem, dřevěnými koníky a dokonce má na nádvoří i vzácný artefakt – pádlo Járy Cimrmana.

Odtud vede cesta ještě k jedné zajímavosti, a sice k vulkanickému suku Káčov – zajímavý sloup, skála, na kopci uprostřed krajiny. A pak už následuje nekonečných pět kilometrů po rovince do cíle, kdy už z dálky se bělají věže zámku v Mnichově Hradišti. Ale tady cesta nekončí, pro nás končí u kostela svatého Jakuba, jak jinak, respektive naproti na faře, kde je domluveno s místním panem farářem zapůjčení našeho dnešního posledního razítka. Kredenciály byly podle domluvy orazítkovány v altánku na faře. Pan farář byl dokonce přítomen a kromě razítka nás podaroval odznáčky Svatojakubské cesty. Tak dnes konečná, padla!

Odměnou bylo kromě odznáčků i krátké osvěžení studenými nápoji poblíž náměstí. Liberecká část skupiny využila možnosti odjet z Mnichova Hradiště autobusem přímo z náměstí, všetatská část pokračovala na nedaleké vlakové nádraží.

Kromě zážitků z poznávání krás naší přírody, historie i architektury na cestě si tentokrát poutnice užily i mlsání, neboť procházely podél třešňového sadu a pole s hráškem… Výlet vyšel prý nad očekávání, byla dobrá parta a všetatské walkerky si užily ještě cestu domů nečekaně historickým prázdninovým vlakem. Takže zážitků najednou doslova nad hlavu!

Ráda bych poděkovala za poskytnutí fotek z této etapy naší třešňové víle Hance – viz poslední fotka.

Příště vyrážíme z Mnichova Hradiště do Mladé Boleslavi, Debř. Doporučuji se zaregistrovat na cestu, nejlépe zde: https://www.nwproradost.cz/kalendar-akci/svatojakubska-cesta-4-mnichovo-hradiste-mlada-boleslav-debr-k118.html, protože kdyby došlo ke změnám nebo zrušení akce, budete o tom informováni, pokud o Vás budu vědět. Tato trasa už nebude profilově tak náročná jako ty předchozí, a je možné se odpojit nebo připojit v Bakově nad Jizerou (město nebo hlavní nádraží) – cca uprostřed trasy, pokud by na někoho bylo 20 km hodně. První půlka trasy vede už z větší části po asfaltkách, druhá lesem podél Jizery – tam doporučuji terénní boty. Kdyby bylo po dešti, může to na bahnu klouzat.

Těším se s Vámi na další společně strávené chvíle s hůlkami v rukách a tisíci mílemi v nohách!

Nejbližší akce