Ruprechtice po modré

Ve středu 17. 3. 2022 jsme se sešly již podruhé v rámci kurzu Nordic walking pro radost organizovaným pro Univerzitu třetího věku. Naše cesta vedla od ZOO do Ruprechtic po modré turistické značce.

Ve 14,00 jsme se sešly opět v hojném počtu na stanici tramvaje Botanická zahrada, a protože se k nám připojily poprvé i dvě účastnice kurzu, které minule nemohly přijít, ani tentokrát jsme nepodcenily vstupní instruktáž, nastavení holí a doporučení, nač si dát pozor při případném vybírání a nákupu nordic walking holí.

A pak už jsme vyrazily podél ZOO na modrou turistickou značku. Zpočátku vedla naše trasa po příjemné rovince až k Lesnímu koupališti, kde jsme vyhlížely bohužel neúspěšně místní otužilce, ale po chvíli jsme se zapotily ve zvlněném terénu. Cestou jsme si dokonce vyměnily hůlky, protože jsem chtěla umožnit jedné z účastnic zážitek z nordic walkingu, který se umocní při nákupu správných holí, ideálně lehkých, karbonových, a takových, které mají rukavičku. Rozdíl je opravdu velký, jak sama posléze uznala.

V Krakonošově ulici jsme se pokochaly krásným výhledem na celý Liberec i Ještěd a hledaly na obzoru, kde kdo z nás bydlí. Dalekohled by se nám tedy fakt dost hodil.

A pak už jsme došly až k ruprechtickému kostelíku, někdo říká kapličce, ale správně má být ke Kostelu Neposkvrněné Panny Marie Královny andělů U obrázku. Obrázek jsme si pod kostelíkem rády prohlédly a následnou křížovou cestu se zájmem prošly.

Ale to by bylo, abychom vynechaly protažení. Našly jsme si místo za větrem, kde tolik nefoukalo, a příjemně jsme se protáhly. A protože jsme měly ještě čas, následovala další hra s hůlkami. Protože jsme národ oštěpařů, mimo jiné, rozhodla jsem se objevit oštěpařské talenty i v rámci naší skupiny. Největší výzvou při hodu oštěpem, respektive nordic walking hůlkou, bylo udržet vizuálně v paměti, kam oštěp dopadl. Protože jsem narychlo doma sehnala na označení vzdálenosti jen týčka na odpalování golfových míčků, které jsem očíslovala – já myslím, že to byl geniální nápad vzhledem k větrnému počasí, protože cokoliv jiného by prostě ulétlo - bylo vcelku náročné po skončení hodů najít v trávě zrovna to svoje týčko. Další hra, trénování zraku!

Soutěž v hodu oštěpem nám odkryla skrytý talent ve skupině a Helenka právem vyhrála první cenu – čokoládu. Z jejího vítězství jsme však měly radost všechny, a to proto, že se s námi rozdělila.

Po ukončení náročné olympijské discipliny jsme se už jen přesunuly z kopečka dolů k legendárnímu panelovému domu v Liberci – k Hokejce – a naše procházka skončila. Část skupiny spěchala na autobus, ale kdo nespěchal, poseděl ještě v kavárně. Občerstvení bylo opravdu zasloužené a procházka povedená!

Komentáře k článku

Přidat komentář

K článku zatím nebyl vložen žádný komentář.

Nejbližší akce