Romantika zámeckého parku Veltrusy

Ačkoliv mnohé z nás nebyly ve Veltrusech poprvé, krásné mostky přes plavební kanál a další architektonické skvosty skryté v rozlehlém anglickém parku nás opravdu uchvátily. Běžný návštěvník, který absolvuje jen prohlídku zámku a návštěvu francouzské zahrady před ním, zůstává tak velmi ochuzen o romantický zážitek.

Poslední srpnovou neděli jsme se sešly již časně ráno ve Všetatech na nádraží a vyrazily vlakem do Nelahozevsi. Protože jsme mezi námi přivítaly další nové členky, které nemají s nordic walkingem zkušenosti, hned na nádraží jsme se po nastavení správné délky hůlek všem účastnicím věnovaly krátké instruktáži o technice a vybavení pro tento tolik pro tělo i mysl blahodárný sport.

Po absolvování školení jsme se vydaly nejkratší cestou do zámeckého parku, protože jsme plánovaly tentokrát předem, že tento výlet bude poněkud delší – kolem 15km (nakonec jsme našlapaly dohromady úctyhodných 17km).

Hned na první zastávce, při vstupu na Ostrov Veltrusy, nás čekala první památka – Laudonův pavilon. K překvapení nás všech jedna z účastnic výletu a zároveň obyvatelka Veltrus Ivanka vytáhla z baťůžku celý štos zajímavých dobových fotografií a materiálů týkajících se všech zastavení našeho výletu a ještě i něco navíc. Díky ní jsme se dozvěděly spoustu cenných a zajímavých informací, a to nejen v podání průvodce, ale i rodačky a domorodce, který o svém domově tolik zajímavých věcí ví a je schopen je i poutavě předat dále. Děkujeme, Ivanko!!!

Následně jsme se již přesunuly alejí až před zámek. Rozhodly jsme se krásu zámecké architektury obdivovat vsedě na lavičkách před ním a užít si přitom (první) svačinu. Takový pěkný piknik jsme už dlouho neměly!

Po malém občerstvení jsme už vyrazily po cyklostezce další nádhernou alejí až k Holandskému selskému dvoru. Nyní je zde provozováno malé občerstvení, galerie a malé hospodářství, kde chovají kozy, ovce, a dokonce i lamu. Jakým překvapením pro nás bylo, když Zuzka s nostalgií tímto pohlížela na rodný dům své maminky, jak nám prozradila! Holandský selský dvůr je obklopen sbírkovým ovocným sadem, jak tomu bývalo i v době posledních majitelů zámku – rodu Chotků. Noví nájemci se snaží ovocný sad zrenovovat, a to dokonce tak dokonale, aby obsahoval i sbírku všech odrůd ovoce jako kdysi. K sadu přiléhá i sušárna ovoce, která bude brzy také zrekonstruována.

Odtud jsme již měly na dohled zajímavou červenou stavbu – Červený mlýn. Je velmi vkusně zrekonstruován a nachází se v něm domov důchodců, i když u vstupu do objektu vzbuzuje spíše dojem výletní restaurace s venkovním posezením.

Následně jsme dorazily do nejvzdálenějšího bodu naší výpravy – k Pavilonu Marie Terezie. Tento pavilon obklopuje venkovní okruh – bývalá jízdárna. Nyní jsme na něm však zastihly jen jednu běžkyni a ne kočár tažený koňmi s panstvem při odpolední projížďce. Pavilon byl postaven na počest návštěvy Marie Terezie, ale bohužel její medailonek jsme na místě již nenašly. Zřejmě se hodil někomu jinému, kdo ví na co…

V krásném pavilonu jsme si dopřály oběd opět z vlastních zásob a ten nám tentokrát zpestřily účastnice výletu, které nám ukázaly sestavu tai-chi. Hned nám víc chutnalo a mnohé z nás jsou teď motivované nový sport vyzkoušet!

Další ze zajímavých zastavení byla sfinga a Egyptský pavilon. Chudák sfinga. Při povodních v roce 2002 jí údajně byla nad vodní hladinou vidět jenom hlava. Povodně bohužel zanechaly velmi patrnou stopu ať už na dodnes uzavřeném zámku (zpřístupněna je jen malá expozice o posledních majitelích v boční budově), ale i na celé ploše anglického parku, která působí díky místy opravdu vzrostlým kopřivám velice zanedbaně. Je to smutný pohled.

Ale díky Ivance jsme měly možnost vidět na dobových rytinách a fotografiích pro představu park v plné kráse. Jednotlivé pavilony parku byly propojeny plavebním kanálem, po kterém bylo panstvo převáženo v lodičkách na místa pikniků a různých jiných, jistě i romantických, setkání. Takové menší Benátky. Kéž by stát, anebo jiný štědrý investor, tuto krásu opět vybudoval. Jistě by se rázem stala lákadlem pro návštěvníky zblízka i zdaleka.

Po vyfocení se se sfingou jsme sestoupily po schodech do krásného přístaviště pod Egyptským pavilonem. Odtud jsme se pokochaly průzorem na modrý mostek. Tohle místo je jistě nezapomenutelné a velmi působivé.

Od modrého mostku jsme vyrazily cestou necestou (protože není značená) k dalšímu zajímavému mostku, který zdobila plechová květinová výzdoba. A odtud to již bylo jen, coby kamenem dohodil, ke skryté soše boha Marta. Na tak krásném místě mi nešlo jinak než provést naše tradiční strečinkové cvičení. Nic nám nebylo, ale po něm nám bylo ještě lépe!

Příjemnou cestou kolem kanálu zpestřenou důmyslnými průhledy mezi stromy na zámek jsme došly až k bílému kamennému mostku, který se klene nad zelenou hladinou stojaté vody. Pohled jako z kalendáře.

Pak jsme prošly platanovou loukou s úžasnou sbírkou vzrostlých stromů a přes červený mostek jsme zamířily k tomu možná nejhezčímu pavilonu, a to k Chrámu obránců vlasti a přátel zahrad a venkova. S dalším klenutým mostkem před ním to byl pocit, jako kdybychom se ocitly v krásných Schonbrunnských zahradách. Jak se později ukázalo, podobnost vůbec ne náhodná.

Ale pokračovaly jsme dále za památkou mladšího věku. Kdo by tu čekal areál letního kina? Některé z nás ho ještě pamatují v plném lesku. Teď již bohužel jen chátrá a čeká na svou záchranu.

Hned vedle něj nás čekal poslední pavilon. Dórský chrám. Jako bychom se ocitly rázem někde v Aténách.

Po dlouhé vycházce jsme se už ale začaly těšit na lákavou odměnu – zámeckou kavárnu. A tak už jsme jen seběhly kolem Švýcarské hájenky nad grottou, kde bývala dříve i jeskyně a umělý vodopád, a po dvojici modrých mostků zpět na hlavní trasu prohlídky parku. Jedno z posledních zastavení bylo u pomníku Richarda van der Schotta, zahradního architekta Schonbrunnu (a je to tady!), ale i zdejšího parku.

Následně jsme se ještě pokochaly na naší cestě k zámecké bráně a kavárně Charlottiným mostkem a Charlottinou kapličkou, kde je vidět ryska, kam až dosahovala voda při ničivých povodních v roce 2002. Bohužel, výstavní kousek daňka v přilehlé oboře se nám vidět nepoštěstilo, ale vše jsme si vynahradily posledním a nejznámějším pohledem na zámek.

Po občerstvení v kavárně jsme se ještě rozhodly zpestřit si zpáteční cestu na vlakové nádraží projitím Veltrus kolem kostela a kláštera, kde byla v dětství schovankou Jiřina Bohdalová, a cestu jsme zakončily projitím starého Miřejovického mostu, kdy jsme se mohly pokochat nejen výhledem na zámek Nelahozeves, ale i na sportovní kanál plný kajakářů a raftů a přilehlou architektonicky zajímavou Malou vodní elektrárnou Miřejovice.

Zkrátka a dobře, dalo by se psát ještě na deset stran, přesto se nedá zachytit celé množství zážitků, které jsme si z tohoto dne odnesly. Počasí bylo exkluzivní, parta hůlkařek opět velmi pohodová a zážitek tak opravdu nezapomenutelný.

Příští poslední neděli v měsíci vyrážíme na méně náročný výlet v celkové délce jen 8 km, kdy zdoláme vrchol Radobýlu a sejdeme se pokochat dolů krásami města Litoměřice.

Těšíme se opět na další nevšední zážitky s hůlkami v rukou a tisíci mílemi v nohou!

Malá reportáž o našem výletu opět vyšla na webu Mělnického deníku: http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/damy-s-holemi-predvedly-sestavu-tai-chi-20170906.html

Komentáře k článku

Přidat komentář

K článku zatím nebyl vložen žádný komentář.

Nejbližší akce