Nová Louka

Tak a je to. Poslední procházku letního semestru kurzu Nordic walking pro radost máme úspěšně za sebou, zápočty zapsány, kostky vrženy.

Ačkoliv předpověď počasí ten den nebyla zrovna optimistická, my vybaveny pláštěnkou nezaváhaly ani minutu a vyrazily jsme. A jak to tak bývá, nakonec se počasí tak nějak vybralo, a tak poslední procházka v našich milovaných Jizerkách byla, myslím, tedy pokud budu mluvit sama za sebe, jedna  z těch nejmalebnějších.

Sešly jsme se na parkovišti Maliníku, a protože jsem slíbila praktickou ukázku správných nordic walking holí, vzala jsem vše, co jsem měla doma skladem od levnějších až po ty závodní a vrcholové, aby si je mohl každý vzít do ruky a vyzkoušet. A myslím, že to bylo tak dobře, protože jsem někdy zaskočena, s čím hůlkaři na lekce dorazí. Chápu že celokarbonové hole za tři tisíce se mohou zdát jako vstupní investice pro mnoho lidí zbytečně drahé, ale kvalitní hole vydrží věčnost a tisíckrát se vrátí, už jen tím, že na každém kroku ušetří klouby i šlachy a vazy, protože každé píchnutí do země úžasně odpruží a jsou lehké. Mějme se rádi a dopřejme si na sport kvalitní vybavení!

Po ukázce holí jsme vyrazily po kanále směrem k přehradě Černá Nisa. Mraky se postupně rozestoupily, a tak jsme si zase mohly užívat ideálních podmínek – modré nebe, bílé mraky a krásné zelené smrky. Reklama na nordic walking!

Ani jsme se nenadály a došly jsme pod hráz Černé Nisy. Rády jsme se po ní prošly. Připadaly jsme si jako někde u kanadského jezera. Počasí se umoudřilo úplně, a tak jsme se mohly vyhřívat v paprscích slunce. Zbýval nám menší kopeček k Nové Louce, ale rychle to uteklo a u Šámalovy chaty jsme nezapomněly na protažení.

A pak už jsme si rády sedly na zahrádku u chaty a mně příslušela milá povinnost zapsat všem zápočty. Moc jsem si to užívala a docela mě bavilo dělat drahoty. Jaká byla docházka? No, v té technice nordicu máte ještě jisté rezervy, paní kolegyně… Ale protože nejsem nevlídný vyučující, zápočty jsem zapsala všem a vzpomínala jsem přitom na svá studentská léta na TUL.

V dobrém rozmaru, opálené a rozesmáté jsme se vydaly na poslední tři kilometry do Bedřichova na stadion.  Některé z nás tu byly naposledy na běžkách. V Jizerkách je krásně, musíme si sem vyrazit častěji, a to v každé roční době!

V Bedřichově jsme dokonce stihly autobus zpátky do Liberce, a tím jsme ukončily historicky první kurz Nordic walking pro radost pro Univerzitu třetího věku na TUL. Vytvořila se výborná skupina, moc jsme se spolu nasmály, vylepšily si techniku nordic walkingu a pohybem jsme prospěly svému zdraví i dobré náladě, která je v této vypjaté době tolik třeba! Jsem ráda, že některé hůlkařky nejen že začaly chodit i samy mimo tento kurz, ale domlouvají se i mezi sebou a vyrážejí objevovat krásy Liberecka společně. Mám z toho radost, mise Nordic walking pro radost se tak naplňuje, a to je pro mě tou největší odměnou!

Ahoj v zimním semestru!

Komentáře k článku

Přidat komentář

K článku zatím nebyl vložen žádný komentář.

Nejbližší akce