Nordic walking pro pokročilé ve Hřensku

Protože se našich nordic walking výletů zúčastňují stále častěji i hůlkaři, kteří se vyznačují velmi dobrou kondicí a vítají možnost delšího výletu v rychlejším tempu a s větším převýšením, byl v sobotu 12. 9. 2015 uskutečněn první kurz ze série „Nordic walking pro pokročilé“.

Cílem této koncepce nordic walking výletů není „odrovnat“ jejich účastníky extrémně náročným terénem a velkou rychlostí. Na rozdíl od běžných výletů se však v případě těchto akcí zbytečně nezastavujeme a nedebatujeme, ale snažíme se přizpůsobit rychlost svou těm rychlejším vepředu a nejen se pokochat krásnou přírodou, ale zároveň si i dát do těla a následně si pak užít dobrého pocitu z úctyhodného sportovního výkonu.

A tak jsme se vydali druhou zářijovou sobotu do Hřenska s cílem zvládnout projít opravdu celý okruh z Hřenska přes Pravčickou bránu a Mezní Louku a odtud přes Divokou a Edmundovu soutěsku opět zpátky do Hřenska. Celkově úctyhodných 23km s převýšením 1000m.

V sobotu ráno jsme se tedy v počtu devíti pokročilých hůlkařů sešli v dobré náladě a natěšeni na celodenní sportovní výkon na nábřeží ve Hřensku. Půlka účastníků dorazila vlakem a přívozem a druhá půlka z různých destinací po vlastní ose auty.

Po úvodní instruktáži a seznámení se se správnou technikou přímo na nábřeží jsme vyrazili malebným prostředím hřenských hospůdek a hotelů podél řeky Kamenice směrem k Pravčické bráně. Na nabídku všeho možného i nemožného všudypřítomných vietnamských tržnic si sice naše oči museli nejdřív zvyknout, ale následně jsme to brali jako zpestření našeho výletu. Kde jinde byste kromě sádrových trpaslíků našli sádrové jeleny, kance, krokodýly a vůbec celou zoologickou... Docela jsme se nad různými kýči nasmáli.

Po celkem asi pěti úvodních kilometrech po silnici jsme konečně odbočili do terénu a začali stoupat k Pravčické bráně. Někteří z nás si cestu ještě ztížili tím, že putovali vedle značené turistické trasy ve stráni nad trasou s cílem najít houby. I když našli „houby“, alespoň si cestou nahoru a dolů pěkně zasportovali. A protože jsme se do kopce všichni pěkně zahřáli, nastal čas se pořádně protáhnout, a tak jsme provedli oblíbenou rozcvičku.

Zbylý úsek do kopce se nám šlo díky super protažení mnohem lépe. Konečně jsme došli až k úpatí Pravčické brány, prošli uměle proraženým tunelem a mohli obdivovat Sokolí hnízdo, výletní zámeček, který dodnes slouží jako restaurace. Přímo pod Pravčickou bránou jsme se rozhodli poobědvat z vlastních zásob a užít si tak pohled na největší přirozenou skalní bránu na našem kontinentu při nevšedním pohledu zespoda. Následně jsme se vydali na prohlídku všech vyhlídek v těsném sousedství brány a mohli se tak pokochat výhledem na skalní útvary, které jsou pro České Švýcarsko tolik typické a horolezci tolik oblíbené. Na dohled byly Lužické hory i část Českého středohoří.

Po prohlídce areálu jsme se vrátili na hlavní trasu červené turistické značky a pokračovali nádherným členitým traverzem podél skal. Tento úsek nese název Gabrielina stezka a cesta přimykající se ke skalám nabízí také nádherné výhledy dolů do údolí. Posléze se cesta rozšířila a dovedla nás na Mezní Louku. Zde jsme neodolali projití naučné Rysí stezky, kde jsme plnili úkoly a dozvěděli se mnoho zajímavého zábavnou formou o místní fauně i flóře.

Na Mezní Louce jsme se po zásluze odměnili posezením na terase místní restaurace a užili si na sluníčku kromě odpočinku i kávy a malého občestvení. Však už jsme měli náročnější část výletu za sebou!

Náležitě posíleni jsme vyrazili do soutěsek. Nejprve jsme ale museli zdolat nádherný úsek podél řeky Kamenice, kde jsme procházeli po uměle vybudovaných ochozech přímo nad hladinou. Cesta do Divoké soutěsky byla opravdu nádherná. Konečně jsme došli až k přístavišti, kde už čekali převozníci s pramicemi, a tak jsme si mohli (a museli) užít plavbu asi 600 metrů dlouhého úseku po vodě, neboť tento úsek je suchou nohou neprůchodný.

Následovala trasa přes několik uměle vyražených tunelů a skalních galerií k hostinci a přístavišti pramic v Edmundově soutěsce. A protože se již schylovalo k poslední plavbě, fronta na tuto poslední jízdu byla obrovská. Naštěstí převozníci nelenili a „posílili spoje“, a tak najednou dorazilo pět obřích pramic. Naše obava z bivakování ve skalách přes noc byla tímto zažehnána. A protože naši pramici ovládal velice vtipný kapitán, zasmáli jsme se nejen jeho simultánnímu tlumočení sebe sama do němčiny (chvílemi to znělo jako oblíbený seriál Alles Gute), ale mohli jsme si užít i uměleckého zážitku poté, kdy naši plavbu doprovázel hrou na foukací harmoniku. Opravdu potěšil jak české, tak německé turisty.

Po zakotvení už nás čekalo posledních 3,5km na nábřeží do Hřenska, kde jsme se v rychlosti rozloučili, neboť polovina účastníků potřebovala přejet přívozem na druhou stranu přes Labe na vlakové nádraží.

Všechno jsme zvládli přesně na čas odjezdu vlaku a příjemně unaveni jsme si ve vlaku poklimbali. Za celý den jsme viděli tolik krásných přírodních skalních útvarů, probrali jsme politiku, vaření, kde byl kdo na dovolené i naše pracovní či podnikatelské radosti i strasti a krásně jsme si aktivním odpočinkem s podobně pozitivně naladěnými spoluúčastníky výletu vyčistili hlavy od starostí všedních dnů.

Vzhledem k následným pozitivním ohlasům na Nordic walking pro pokročilé budeme tyto sportovněji laděné výlety plánovat i do budoucna!

Tak hůlky do rukou a hurá do kopců i příště!

Malá reportáž o našem výletu opět vyšla na webu Mělnického deníku: http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/nordic-walking-zari-2015.html, a to i v papírové podobě. Sken článku zde.

Komentáře k článku

Přidat komentář

Nejbližší akce