Květnový nordic walking víkend ve Všetatech

Již podruhé v roce 2014 se konal nordic walking víkend, který společně organizují Rodinné centrum Všetaty-Přívory a Nordic walking pro radost.

Na rok 2014 je připraveno šest takových víkendů – vždy poslední víkend v měsíci od dubna do září. V sobotu odpoledne se koná krátká a nenáročná procházka pro seniory a v neděli vyrážíme na celodenní výlet, který je určen pro všechny vyznavače této stále ještě relativně nové pohybové outdoorové aktivity.

V sobotu 24.5. odpoledne jsme se tedy sešli na nádraží ve Všetatech, a ačkoliv byl původně plánovaný výlet do lesa ve Staré Boleslavi, na místě jsme se operativně rozhodli (vzhledem ke stále černějšímu nebi, které signalizovalo blížící se bouřku), že se nebudeme vzdalovat domovu a užijeme si procházku v nedalekém parku u liblického zámku. Po přesunu do Liblic a obdivování garderóby nevěsty na právě konající se svatbě jsme začali trénovat techniku správné nordic walking chůze v prostorách nádherného francouzského parku. Po zopakování základních principů chůze a práce paží jsme se vydali dále, do anglického parku, kde jsme obdivovali krásy právě kvetoucích žlutých kosatců a nevšední botaniku místní slatinné louky. Ačkoliv jsme se sice dešti nevyhnuli, přesto na nás při krátké přeháňce nepršelo, neboť nás skryly bohaté větve místních vzrostlých krásných stromů. Návratu do Všetat předcházela již jen opětovná procházka francouzským parkem. Rozhodně nelitujeme, že jsme se odhodlali vyrazit i navzdory té malé přeháňce, neboť pohled z parku na liblický zámek s dramatickým nebem nad jeho střechou a další procvičení nordic walking techniky nám za to rozhodně stálo!

Následujícího rána se sešla natěšená skupinka vyznavačů nordic walkingu v ranních hodinách na všetatském nádraží. Po přesunu do Mšena byla na náměstí představena nordic walking technika, dozvěděli jsme se něco o vybavení na nordic walking a nechali si opravit chyby v koordinaci či nesprávnou práci paží, protože pokud bychom tak neučinili, nebyl by nordic walking náležitě efektivní a zdraví prospěšný, a to by byla škoda.

Po krátkém nácviku jsme tedy vyrazili na značenou 9km dlouhou Cinibulkovu stezku. Počasí nemohlo být lepší, bylo jasno a na nebi kontrastovaly krásné bílé mráčky. Po přesunu za mšenské rybníky na louku nám ani tentokrát nebyla odpuštěna nezbytná rozcvička a protažení nejvíce namáhaných svalových skupin. V průběhu rozcvičky jsme se dobře bavili a protestovali pouze v případě naší fotografky, která se opět šikovně ulila z důvodu focení. Asi ji příště vystřídáme!

Po rozcvičce jsme vyrazili po schodech směrem k silnici do Romanova, kde jsme se pokochali nádherným výhledem hned na tři dominanty na horizontu – Vrátenskou horu, Bezděz a Ještěd. Pak už jsme sestoupali do příjemného chládku kokořínských dolů, kudy nás Cinibulkova stezka dovedla ke skalnímu útvaru Prolezovačky. Poté jsme sestoupali k malé, do skály vytesané místnosti, k Obraznici. Tato člověkem vytesaná komůrka do pískovcových skal vděčí svému jménu za fakt, že za třicetileté války sloužila jako skrýš obrazů a jiných cenností místních obyvatel.

Příjemnou cestou a v dobré náladě jsme dorazili až na rozcestí Kačina, kde jsme vyhlásili pauzu na svačinu. V průběhu svačiny jsme prošli kdejaká zajímavá témata – od vaření až po bojová umění, ten umí to a ten zas tohle. Docela jsme se nasmáli.

Po posilnění se proviantem z našich baťůžků jsme pokračovali dále – až na Vyhlídky. Odtud byl velmi uklidňující výhled na Vrátenskou horu a vesničky pod ní. Po posilnění se hroznovým cukrem, který nám rozdala naše instruktorka, jsme se vydali na náročnější úsek cesty (asi věděla, proč budeme potřebovat posilnit). Čekal nás totiž průchod skalním útvarem Bludiště a následné zdolávání dřevěného žebříku a dokonce i kratičké řetězové cesty (připadali jsme si jako dobrodruzi zdolávající feraty v Dolomitech!). Všechny překážky jsme však všichni úspěšně a v pohodě zvládli, zejména díky týmovému duchu a vzájemné pomoci, což byl rozhodně stmelující zážitek pro celou naši skupinu. Nakonec jsme se shodli, že „ten řetěz“ vypadal hůře a náročněji, než nakonec ve skutečnosti byl.  Na Cinibulkovu stezku, a zejména tedy na úsek Bludiště – hájovna Na Rovinách, budeme jistě ještě dlouho vzpomínat! Nicméně byli jsme ujištěni, že na zbylých výletech až do konce roku nás již podobné výzvy na trasách nečekají.

Od hájovny Na Rovinách nás už čekal pohodový zbytek cesty. U Švédského valu, bývalého ležení švédského vojska, jsme začali rozebírat aktuální téma - kdo byl a nebyl u právě proběhlých voleb do Evropského parlamentu a jiná nadmíru zajímavá témata.

Po projití Průsečnou skálou, jsme se zastavili u skalního útvaru Obří hlava a žába. Zde jsme se setkali se skupinou notně zablácených cyklistů, kteří sem přijeli od Pokliček. Není divu – po bouřkách předchozích dvou dnů jistě byla cesta od Pokliček jedno velké bahno. Jediná zúčastněná cyklistka prohlásila, že už toho má dost a zda se může přidat k nám. Konstatovali jsme s pochopením, že jistě, ačkoliv si myslíme, že časem se stanou našimi klienty i všichni ostatní zúčastnění cyklisté. Ani trochu neprotestovali...

Po rozloučení s vyčerpanými cyklisty jsme pokračovali sestoupením do poslední rokle, kde jsme se pokochali výhledem na skalní útvar Faraon. Po zdolání posledního kopce a posledních svačin jsme již jen prošli Františkovou alejí (vysázena na počest místního rodáka, učitele na mělnické zahradnické škole, Ing. Františka Smýkala z iniciativy jeho studentů a přátel) a sestoupili po louce s nádherným výhledem na Mšeno zpět kolem architektonicky zajímavého prvorepublikového mšenského koupaliště na náměstí. Zde na nás čekalo velké dilema. Zakončit výlet u piva v místní restauraci, anebo nad kávou a zaslouženým dortíkem v místní báječné cukrárně?... Hádejte, jak to nakonec dopadlo!

Výlet i procházka pro seniory se i tentokrát skvěle vydařily, počasí nám přálo a my jsme si tak užili nejen nordic walkingu, ale i přírodních krás, skalních útvarů a rozhodně i povídání s nově nabytými nordic walking přáteli. Účastníci výletu spolu sdíleli při svém povídání radosti i strasti svých životů a dokonce jsme byli svědky uzavření hned několika potenciálních obchodů mezi zúčastněnými. A pak že se obchody uzavírají jen na golfu!

Je radost pozorovat, že nordic walking není jenom sport, ale i společenská událost. Lidé k sobě nacházejí cestu a setkávají se i ti, kteří by se v životě jinak nikdy nepoznali. Je radost být součástí těchto akcí a sledovat, jak Nordic walking pro radost naplňuje svou misi: „Šťastnějšími a zdravějšími se klienti Nordic walkingu pro radost stávají díky účasti na nordic walking výletech a procházkách. Mají radost z pohybu na čerstvém vzduchu a cestou objevují kromě krás přírody i kulturní, architektonické a historické zajímavosti.  Mohou se seznámit a popovídat si s jinými zajímavými lidmi ve skupině. Nordic walking pro radost si klade za cíl úspěšně konkurovat konzumní představě trávení volného času, tedy vleže u televize nebo vsedě u počítače. Život se má žít opravdově a ne jen virtuálně! Nordic walking je cesta a ta cesta je cíl!“

Těšíme se na červnový nordic walking víkend – tentokrát je naplánována pro seniory procházka v Přívorech a v rámci nedělního výletu vyrazíme objevovat krásy Malé Skály.

Malá reportáž o našem výletu opět vyšla na webu Mělnického deníku: http://melnicky.denik.cz/kultura_region/nordic-walking-kokorinsko.html, a to i v papírové podobě. Sken článku zde.

Komentáře k článku

Přidat komentář

Nejbližší akce