Kryštofovo údolí

V neděli 18. 12. 2022 jsme vyrazily na naprosto úžasnou prosincovou procházku, a protože to bylo na adventní neděli, vydaly jsme se do Kryštofova údolí do muzea betlémů. Ale nejen tam!

Už cestu vlakem jsme si náležitě svátečně užívaly díky Jarmilce, která přivezla fakt ale výborný sváteční vaječňák, který jsme popíjely z oplatkových štamprdlátek, které jsme po dopití s chutí schroupaly. Sešlo se nás bohužel málo, ale bylo to zřejmě ze dvou důvodů – jednak jistě mnohé z pravidelných účastnic daly přednost finišujícím přípravám na Vánoce a další příčinou nízké účasti byl jistě i na ten den předpovídaný ale opravdu třeskutý mráz deset stupňů pod nulou. Ale my, kdo jsme se odradit nedaly, jsme si užily vskutku pohádkový den. A s tím mrazem to nakonec také nebylo tak zlé, neboť na horách, kde bylo jasno, opravdu tak velká zima byla, zatímco v údolí, kde jsme chodily my, bylo pouhých mínus pět, a to se dalo krásně snést – zejména když jsme byly na adventní procházku vybavené termoskou se svařákem a vánočním cukrovím!

Z vlaku jsme vystoupily v Křižanech a vydaly se lesem do Kryštofova údolí. Takovou zimní romantiku, jakou jsme zažily, bych přála opravdu každému! Připadaly jsme si jako v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Sníh byl krásně bílý a zmrzle křupavý a les zapadaný sněhem byl jako reklama na zimu. Nejdříve jsme se celkem zapotily do kopce ke Kapli svatého Kryštofa, ale tam jsme se po výstupu odměnily pauzou na cukroví s adventním svařáčkem.

Veselá nálada byla najednou ještě veselejší a k tomu nás čekala krásná cesta po rovině a z kopce přes Kříž v Novině až do Kryštofova údolí, kde jsme neodolaly a musely se vyfotit se všemi krásnými dominantami – Jírův betlém, socha čůrajícícho voříška i místní orloj. Dorazily jsme zrovna na poledne, a tak nám ho pan hostinský odnaproti přišel pustit.

Ale pak už jsme se šly zahřát do místní vyhlášené prvorepublikové Kavárny u Ježka, kde jsme se potěšily interiérem vyzdobeným fotografiemi našich oblíbených prvorepublikových hereckých hvězd. Kávička i dortík přišly také vhod.  A protože naproti právě otevíralo muzeum betlémů, nemohly jsme ho minout. Expozice jsme si moc užily – kromě betlémů i hračky a interiéry či oblečení hereček z první republiky.

A pak už nás čekala cesta do kopce na nádraží, která vede přes místní krásný kostelík se hřbitovem. Na cestě na nádraží hodně foukalo, a tak jsme se zachumlaly do šál a čepic. Vypadaly jsme jako na expedici na severní pól.  Vítr umocnil mráz a do nás se trochu pustila zima. Ale to nevadilo, protože jsme se zahřály hned na nádraží – dorazily jsme při čekání na vlak ten sváteční vaječňák!

Cesta vlakem nám pěkně uběhla, a protože jsme té adventní nálady nechtěly mít dost, cestou domů jsme se ještě zastavily v Kostele svatého Antonína velikého, kde jsme si s chutí zazpívaly koledy s Luďkem Vele.

A tím jsme opravdu krásně adventně zakončily naši skvělou procházku. Proč skvělou? Protože nám všechno krásně časově navazovalo, v Kryštofově údolí jsme si mohly užít všechny zajímavosti a překvapivě i bez návalu lidí, které jsme tam v adventní době očekávaly. Zřejmě předpovídaný mráz odradil od návštěvy nejen nordic walkerky.

Na tento výlet budu ještě dlouho vzpomínat, bylo to opravdu krásné, veselé i romantické prožití adventní neděle i díky zasněženému lesu, malebnému Kryštofovu údolí, koledám v kostele a hlavně díky výborné společnosti z řad našich nordic walkerek. Tak zase za rok!

Nejbližší akce