Jizerské hory na sněžnicích

I když se v posledních letech u nás nestává, že bychom nemohli provozovat nordic walking celoročně, i tak jsem se rozhodla znova vyrazit za zimní variantou chůze s hůlkami a vydala se na zasněžené pláně do Jizerských hor na sněžnicích.

Akci pořádala kamarádka instruktorka Katka Kolišová ze Školy chůze (www.skolachuze.cz) a konala se o prodlouženém víkendu od 15. do 18.1.2015.

Všichni (celkem 13 natěšených účastníků, včetně teprve ročního Adámka, plus dva psi) jsme se sjeli do příjemného penzionu Pila ve Zlaté Olešnici už ve čtvrtek večer. Pan majitel penzionu se předem chlubil kvalitou své kuchyně, a můžeme potvrdit, že polopenze stála opravdu za to! Po velmi, ale velmi vydatné večeři jsme poseděli u vína a naplánovali si zítřejší výlet. V pátek vyrazíme za krásou nedaleké horské osady Jizerka.

Po snídani a krátké instruktáži ohledně nastavení sněžnic pro ty z nás, kdo byli na sněžnicích poprvé, jsme se auty přesunuli na parkoviště přímo na Jizerku. Při nazouvání sněžnic nás upoutala skupinka cyklistů, které vedl náš úžasný extrémní cyklista Jan Kopka (www.jankopka.cz). Četla jsem obě jeho knihy a rozhodně bych je doporučila všem. Jan je schopen přejet v třeskuté zimě Aljašku, v létě v neuvěřitelném vedru Austrálii a ještě o tom krásně píše. Je to velice inspirativní osoba a tak trochu i můj hrdina a idol, pokud se horských kol týče, a tak neunikl mé prosbě o společné foto. Vzal to sportovně a ještě jsme se přitom docela nasmáli.

Posléze jsme vyrazili do lesů po značených turistických stezkách v okolí Jizerky. Počasí nám přálo, a tak jsme si užili i slunečních paprsků. Poobědvali jsme v hotelu Pyramida přímo v Jizerce. Po obědě jsme ještě prošli krásné pláně, na kterých se Jizerka rozkládá, a poté jsme se vrátili k autům, přejeli zpět do Olešnice a nekteří z nás využili báječné wellness (bazén a sauna) přímo v našem penzionu. Po večeři pro nás měla Katka připravenou prezentaci o sněžnicích. Něco málo z historie, jaké druhy sněžnic existují, technika chůze na sněžnicích a v neposlední řadě zábavné instruktážní video.

V sobotu ráno jsme se rozhodli prozkoumat okolí nedalekých Příchovic. Zaparkovali jsme přímo u penzionu U čápa, v těsném sousedství muzea a rozhledny Maják Járy Cimrmana, jehož návštěvu jsme měli rovněž v plánu.

Díky počasí jsme si opravdu připadali jako polárníci, neboť foukal relativně silný vítr a díky chumelenici bylo sotva vidět na krok. Alespoň byl tak náš sněžnicový zážitek umocněn o pocity, které jistě zažívají účastníci extrémních polárních expedic. Příliš nás však tato okolnost neznepokojila, neboť jsme byli všichni na podobné počasí dobře vybaveni a dopolední vycházka byla naplánována v lese, kde nás před nejhorší vánicí ochránily vzrostlé smrky.

Cílem našeho dopoledního putování byla krásně zrekonstruovaná kaplička svatého Gotharda. Po obědě U čápa jsme se vydali navštívit muzeum Járy Cimrmana a jeho Maják – rozhlednu. Potěšili jsme se opět neopakovatelným humorem nashromážděných artefaktů a vynálezů ze života neprávem opomíjeného génia, které byly popsány a okomentovány členy Divadla Járy Cimrmana. Opravdu dobře jsme se pobavili.

Po prohlídce jsme opět nasadili sněžnice a vydali se do kopce k další rozhledně, a to ke Štěpánce. Štěpánka patří k nejstarším rozhlednám Jizerských hor. Stavbu 24 metrů vysoké věže zahájil kníže Rohan v roce 1847. Stavba se nakonec protáhla až do roku 1892, snad i proto, že podle pověsti bylo knížeti Rohanovi předpovězeno starou cikánkou, že krátce po dokončení stavby zemře. Kníže skutečně zemřel měsíc po otevření nové rozhledny...

U Štěpánky jsme posvačili a obdivovali se místními znova vztyčenému Maltézskému kříži, který tu za druhé světové války nechali vztyčit místní němečtí obyvatelé na památku svým padlým hrdinům. V roce 1945 byl však kříž zničen a shozen ze skály, kde se rozlomil na několik kusů. V roce 2011 byl však opět vztyčen a přilehlá plocha opět upravena, včetně symbolických náhrobků padlých vojáků. Je to opravdu magické místo.

Po svačině v sousedství Štěpánky jsme se na sněžnicích rozeběhli dolů z kopce zpět do Příchovic. Někteří z nás se pak odměnili ještě dobrou kávou a sladkým potěšením v podobě úžasných místních dezertů a pak už jsme se opět přesunuli auty zpět do našeho penzionu, abychom si opět zaplavali ve wellness bazénu.

Poslední společný večer jsme strávili veselým zhodnocením našich sněžnicových výkonů nad skleničkou rulandského šedého...

Co více si přát, prodloužený víkend se skvěle vydařil. Zažili jsme jak horské sluníčko, tak pořádnou vánici, příjemně jsme se unavili procházkami v přírodě, někteří z nás se seznámili se sněžnicemi, my ostatní jsme měli možnost si ještě více prohloubit stávající znalosti a praxi ohledně jejich používání. Mimoto jsme poznali další zajímavé a příjemné lidi, kteří rádi chodí do přírody a se kterými jsme si báječně popovídali a vyměnili kontakty pro případ dalších společných i nordic walking akcí.

Nordic walking pro radost tedy do budoucna může nabídnout i sněžnicové dobrodružství, pokud by byl o tuto alternativu nordic walking výletů zájem - již od roku 2016. Těším se na Vaše komentáře ohledně zájmu o uspořádání sněžnicového dobrodružství a ještě více se těším na první společný nordic walking výlet v sezóně 2015! Již teď si rezervujte poslední březnovou neděli!

Jitka

Komentáře k článku

Přidat komentář

Nejbližší akce