Ještědská výzva pro pokročilé

V návaznosti na loňskou novinku – výlety pro fyzicky zdatnější – se i letos uskutečnil další nordic walking výlet pro pokročilé, a to na Ještěd.

Loni se pokročilá skupinka vydala do Hřenska a delší trasa, větší převýšení a svižnější sportovní tempo výletu plně vyhovovaly všem zúčastněným, kdo oceňují nejen putování po přírodních krásách naší vlasti, ale také nordic walking jako dynamickou sportovní aktivitu. Proto jsme další z těchto výletů zařadili do kalendáře i letos.

Rozhodli jsme se zdolat Ještěd a navíc si užít naučnou stezku Terasy Ještědu. Už v Liberci na nádraží nás uvítalo ideální výletové počasí – ani hic, ani zima, ale hlavně krásně modrá obloha s bílými mraky. Ideální i pro každého fotografa!

Na konečné tramvajové zastávce hned pod Ještědem na nás čekal zbytek naší skupinky, tedy účastníci, kteří se na výlet dopravili autem. (Tentokrát jsme kromě všetatských uvítali i výletníky z Prahy a od Pardubic.) Po zkontrolování nastavení správné výšky hůlek všem účastníkům a po vysvětlení základů techniky nordic walkingu nově příchozím jsme mohli vyrazit směrem nahoru, do kopce. Cesta lesem a stín nás naštěstí uchránily před slunečními paprsky, a tak jsme zvládli náročný výstup v pohodě.

Těsně pod Ještědem jsme si ještě udělali odbočku k Mohyle letců. Tento pomníček zde vznikl na památku letců a konstruktérů letadel, kteří zde tragicky zahynuli při leteckém neštěstí. Na místě jsou zachovány i zbytky trosek letadla. Je to opravdu silný zážitek.

Cestou od pomníčku jsme se však zdrželi ještě díky mnohem příjemnějšímu rozptýlení. Tak jako minule v Českém ráji, ani tentokrát jsme se nemohli odtrhnout od rozsáhlých borůvkových keříků, které jsou na Ještědu opravdu všudypřítomné a borůvky velké a sladké. Naše fialové ruce a hlavně jazyky po zbytek výletu toho byly jasným důkazem!

Po zdolání posledního nejprudšího úseku jsme se dostali na asfaltovou cestu, která vede přímo k Ještědu. A bylo po klidu. Možnost využít obou lanovek pro snadné zdolání Ještědu si vybírá svou daň na tom, že jsme se rázem z důvodu přítomnosti tolika lidí cítili jako na Václaváku. Navíc mezi chodci kličkující cyklisti, motorkáři či auta tento pocit nám všem, kdo upřednostňujeme spíše klid a ticho přírodních krás, tento pocit ještě více umocnili. Ale nás to nerozhodilo. Krásné výhledy do kraje nám to vynahradily. Navíc my jsme měli za sebou zdolání Ještědu po svých, a tím pádem dobrý pocit příjemné únavy a zaslouženého oběda, na který jsme se vypravili přímo do restaurace. Mile nás překvapila rychlost a ochota místního personálu i nabídka jídel, ze které jsme si vybrali ke spokojenosti opravdu všichni.

Po dobrém obědě jsme se vydali dolů kopcem od stanice kabinkové lanovky ke stanici sedačkové lanovky. Cestou z relativně prudkého kopce nás míjelo hodně rodin na koloběžkách. Ještěd zkrátka žije mnoha atrakcemi!

Ale to už jsme se ocitli na naučné stezce Terasy Ještědu, která nabízí tolik zajímavostí a krásných míst. Vzhledem k tomu, že jsme se vzdálili oběma lanovkám, rázem byl na cestě zase tolik námi oceňovaný klid a nikde nikdo.

Hned na začátku naučné stezky jsme si všimli podle ukazatelů, že procházíme místem, kudy vede 15. poledník. Následně se cesta zlomila od chaty Pláně pod Ještědem směrem k první pěkné vyhlídce, odkud je výhled na vesnici Světlá pod Ještědem. V souvislosti s ní je u vyhlídky umístěna informativní cedule, která popisuje životní osudy Karolíny Světlé, která zde působila.

Po krátké přestávce jsme vyrazili dále a v lese se osvěžili vodou z pramenu studánky Frantina. I toto malebné místo bylo dějištěm jednoho z románů Karolíny Světlé.

Po chvíli jsme pokračovali dále a osvěžení nám přišlo vhod, neboť nás čekal kopec k dalšímu zastavení na trase, k vyhlídce a skalnímu útvaru Červený kámen. A bylo tam opravdu krásně. Protože nám počasí přálo, viděli jsme opravdu do daleka. Třeba i na Bezděz či Trosky. Ale nejlepší a nevšední pohled byl na Ještěd. U vyhlídky je malé posezení, a tak jsme se usadili ke kratšímu odpočinku a dál se kochali nádherným výhledem do kraje.

Ani se nám odtud domů nechtělo. Ale protože jsme potřebovali stihnout vlak zpátky do Všetat, nebylo zbytí. Na cestě nás čekal poslední krásný skalní útvar, a to Kamenná vrata. Je to skála s velkým otvorem, který vznikl postupným zvětráváním, a tak opravdu vznikla vrata s průhledem skrz skálu. Ačkoliv bychom již měli začít trochu spěchat na vlak, nedokázali jsme se udržet a i na tomto místě jsme se rozprchli do všudypřítomného borůvčí.

Od Kamenných vrat už vedla cesta zpět vesměs z kopce. Na tramvajové zastávce jsme byli včas a na vlakovém nádraží nám ještě zbylo dost času nezbytnou kávičku a dortík.

Výlet se tedy po všech stránkách vydařil. Počasí nám přálo a opět se sešla super parta podobně sportovně naladěných přátel. Kromě užívání si pohybu na čerstvém vzduchu a příjemné únavy po zdolání náročnější trasy nám bylo odměnou i seznámení se s dalšími prima lidmi a probírání všech možných i nepublikovatelných témat. Jsem ráda, že i tentokrát jsme si výlet všichni ve zdraví a dobré náladě užili a mnohdy se dokonce nemohli přestat smát. A i to k nordic walkingu patří! 

Malá reportáž o našem výletu opět vyšla na webu Mělnického deníku: http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/jestedska-vyzva-prilakala-pokrocile-hulkare.html, a to i v papírové podobě. Sken článku zde.

Komentáře k článku

Přidat komentář

K článku zatím nebyl vložen žádný komentář.

Nejbližší akce